Úryvky z rozhovoru s panem Aloisem:

Co jste měl dříve za zájmy?

Měl jsem modrého trabanta. Potom sport pasivně, aktivně stolní tenis v rámci ligy podniku. Potom jsem musel skončit, protože jsem neviděl na ten míček. Život se spíš otočil naruby, chvíli jsem ještě mohl řídit s ručním řazením, ale potom už jsem to hodil do šrotu.

Jak jste spokojený s fyzioterapií? 

Mučej mě. Snáším to, protože vím, že je to potřeba. (smích)

Jaký je váš cíl ve fyzioterapii? 

No kdyby to bylo možný – a zvedák měl baterku – tak by jsme mohli vyjet na pivo. 

Co vám dělá den hezčí?

Sestřičky. Jsou milé, dá se s nimi dobře popovídat.

Co vám přijde na životě obecně nejradostnější?

No to je blbá otázka. Mně každou chvíli dělá radost něco jinýho. Teď mi dělá radost, že jste tady vy, potom že mi přinesou večeři, potom kafíčko. Takže nemusím mít nějakou obrovskou věc, potěší mě každá blbost. 

Anéža: To je dobrá odpověď, na blbou otázku. 

Je něco, co by vám teď život usnadnilo/zlepšilo?

No nebylo by špatný jet ven s vozíkem. Tady babky a dědci pořádají nějaký výlety, tak bych jezdil a nikoho nezatěžoval, jen bych se kolem nich mohl motat s tím elektrickým vozíkem.

Kdyby jste měl možnost si vytvořit planetu podle sebe, jak by vypadala? 

Mě by vyhovovala malá, protože co je malý, to je hezký. Zvířata a lidi dohromady. Ale ne ty mrchy zvířata, jako například krokodýli. Jen po psa. A… No, nad tím jsem já nikdy totiž neuvažoval… Lidi by byli normální, né žádní kreténi jako Putinové. Normální, který snesou srandu.

Moře by tam mohlo být. A chtěl bych tam nějaký lesy – ne pralesy, ale středoevropskýho typu – ale bez kůrovce. A to moře nějaký malinký, něco jako Mácháč. A aby dělalo vlny, to se mi líbí.

A jak by se ta planeta jmenovala? 

Moje.